Pod nápis na tričkách I ♥ HONG KONG se mohu směle podepsat, ačkoli většina běžných turistů by na nočním trhu v Temple street sáhla spíše po triku s nápisem LOST IN HONG KONG, což by byl dozajista i náš případ, kdybychom neměli toho nejlepšího HK guide pod sluncem, jímž se stal během našeho pobytu můj ctěný bratr (toho času studijně Hong Kong rezident;).
Hong Kong je naprosto dokonalé kosmopolitní město, má zcela nezaměnitelnou atmosféru a zážitky v místě nabyté jsou naprosto nepřenositelné. Během každodenně se konající Symphony of lights, kterou lze nejlépe sledovat z jedné strany Victoria Harbour, se člověku tají dech. Tuto unikátní hru barev těch nejvýznamnějších budov v HK jsme zhlédli hned první večer a v podstatě jsme otevřená ústa nezavřeli až do konce našeho pobytu.
Hong Kong je zkrátka město snů a chvílemi si každý dorazivší turista musí připadat jako v nějakém povedeném sci-fi filmu. Nebo minimálně jako John Spartan ze snímku Demolition man, který se náhle objeví v budoucnosti plné všemožných technicky dokonalých vymožeností, kde se „neporušují morální kodexy a všichni jsou dobří“. Na těchto principech je totiž Hong Kong – samostatná administrativní jednotka Číny – opravdu založen a k mému údivu vše tak nějak bezchybně a zázrakem v této nejlidnatější části světa (Mong Kong – čtvrť v HK) funguje.
Možná je to dáno budhistickými kořeny tamní společnosti a z toho plynoucí pokory lidí. Možná je můj pocit posilněn úzkostí z nefunkčnosti systémů naší země. Ale co je pravda, při pobytu v HK mi často zněl v uších text songu Daniela Landy: „A tak jsem vděčnej za tu šanci, že přijde po životě ráj, kde ti suchou deku daj. A snad tam budou pěkný stromy a čistý záchody – to mám rád.“ Já jsem tento ráj zažila právě v HK! A za to jsem vděčnej! 😉
A zvlášt za ty čistý záchody! Vždy zdarma a s příjemnou obsluhou. To byl pro mne jeden z největších šoků. Byl to takový čistý hygienický ráj, vždy s toaletním papírem, ubrousky a dezinfekčním gelem na ruce. Prostě na naše poměry neuvěřitelné. Čistými záchodky však šokující zážitky z HK nekončí. Pro odlehčení bych ještě zmínila důležitou klimatizaci tak potřebnou v tamním subtropickém počasí, odpovídajícím zeměpisné poloze, ze které vtipně řečeno „doslova sněží“. O tom, že na vás v HK vše svítí, bliká a dvojjazyčně (úředními jazyky je čínština i angličtina) mluví, netřeba více mluvit. 🙂 Je to samosebou dáno přetechnizovanou vyspělostí hongkongského světa.
PRAY
Ale vraťme se k počátkům – k Velkému Buddhovi, jež se rozkládá na Lantau island a mou cestu k němu lze s mým strachem z výšek a odporu k chůzi do schodů, přirovnat poslední cestě Krista z domu Pilátova až na horu Kalvárii. Teď samozřejmě troufale přeháním. Přesto si dokáži živě představit, že pro slabší povahy je cesta 5,7 km dlouhou lanovkou (mezi Tung Chung a Ngong Ping na Lantau Island), která vám nabídne také pohled na letiště seshora, a následná chůze do 268 schodů k bronzové soše Budhy, mírně trnitá. Stojí to však za to! Nesmím také opomenout návštěvu chrámu Po Lin a výtečné jídlo v místní mnišské vegetariánské restauraci. Ještě nutně dodávám, že na klasický příbor rovnou zapomeňte! Ze mne se během pobytu stal neskromně řečeno hůlkový mistr a již nyní vážně přemýšlím o přihlášce do soutěže amatérských hůlko-expertů. Hůlkám se tedy nebraňte. I naše mamka přes vynaloženou defenzivu podlehla a jak pak s hůlkami obratně baštila.
EAT
Jsme rodina gurmánů a opravdu kvantitativně hodně konzumujících labužníků, takže jsme se pobytem v HK také pěkně a řádně projedli. A že bylo z čeho vybírat. Ochutnali jsme tradiční hongkongské speciality, které nám v restauraci s Michelinskou hvězdou chutnali asi nejvíce. Stůl vám tam obloží vším možným – od nudlí, rýže, smažených závitků, pikantních polévek, mořských plodů, přes zeleninu, tufu až po dum sum apod.
V HK naleznete také hodně „fast-foodů“ čínské, japonské či vietnamské kuchyně. Mne osobně ve vietnamské restauraci chutnalo po „Michelinovi“ asi nejvíc.
Ve většině stravovacích zařízení je vám nabídnut čaj a voda zdarma v ceně k menu. Pozor – někdy je čaj také servírován k omytí hůlek a příborů! Přiznávám a bez mučení, že jsme dali zavděk také klasickému Mc´Donaldovi, jež je ve své nabídce téměř identický s tím českým. Rozdíl je pouze v tom, že Big Mac je v Hong Kongu levnější než v jiných zemích. Dokonce je jeden z nejlevnějších na světě (v přepočtu vyjde celé Big Mac menu na cca. 50 Kč!). Kdo mne dobře zná i s mou závislostí na oblíbené fast-foodové prasárničky, musí pochopit, že jsem si díky této skutečnosti dopřávala Mekáče jako takovou lehkou svačinku téměř denně! 🙂
Vůbec forma stravování v HK mne nadchla. Vždy se objednává více jídel najednou, podle velikosti skupinky a tak nějak se ochutnává postupně od všeho, nejméně však ze tří až čtyř chodů. Tudíž naše středoevropské večeře by jim asi nestačily a s odpovědí „Řízek“ na otázku Číňana, co jste měli k jídlu, byste zřejmě nepochodili. Zřejmě by ihned pohotově dodal: „A co ještě?“.
LOVE
Hongkongčané jsou vždy perfektně upraveni, jsou milí a nápomocní. Denně se nám stávalo, že nás někdo sám od sebe oslovil, zda nepotřebujeme s něčím pomoci, zda něco hledáme, když jsme zaujatě zírali do mapy, zkrátka zda je nám něco třeba. Jeden pán nám dokonce ochotně objednal taxi, domluvil vše potřebné s taxikářem a ještě nás upozornil na přibližnou cenu, abychom se případně nenechali omylem nachytat.
Naší návštěvě a pozornosti neunikl také ostrov Cheung Chau s taoistickým klášterem a především s krásnými písečnými plážemi, jež omývají vlny Jihočínského moře. Na přilehlé ostrovy se snadno dostanete se společností First Ferry a jejich trajekty. Do Macau – další samostatné administrativní jednotky Číny – se dostanete tzv. turbo jetem stejné společnosti, ale dávejte si pozor na mořskou nemoc. Ta mne částečně zasáhla při zpáteční plavbě z Macau, kdy moře bylo rozbouřené a rychlost turbo jetu nepředstavitelně vysoká. (Ještě hůře mi však bylo při letu zpátky do Prahy, jelikož nás nad Čínou čekal silný vítr a turbulence a to mi pak velice záhy došlo, že při podobných obtížích je rozhodně lepší být spíš na moři než ve vzduchu;).
Poloostrov Macao je střediskem kasin a jinak je to vůbec nejstarší evropská osada na Dálném východě, tudíž tu nalezneme památky křesťanské kultury, včetně ruin Katedrály sv. Pavla.
Další naše kroky v Hong Kongu vedly do rušné ulice Lan Kwai Fong – ulice s největší koncentrací barů, restaurací, diskoték a klubů, jež je tak typická pro noční život v HK. Tam jsem se cítila jako ryba ve vodě. Dalším – nutno neopomíjeným zážitkem je vyhlídka The PEAK, kde už jen samotná cesta k ní serpentýnami double-decker busem byla pro nás adrenalinovým soustem,. Zpátky se můžete svést lanovkou, která je podobná té petřínské s tím rozdílem, že její rychlost je v HK daleko větší, stoupání strmější a jízda delší.
Double-decker formu mají také hongkongské tramvaje, které vám tvarem a především způsobem jízdy musí ihned připomenout scénu s triple-decker busem z filmu Harry Potter a Vězeň z Azkabanu. Cítili jsme se naprosto stejně jako se asi cítil tento obrýlený kouzelnický synek při jeho cestě ulicemi nočního Londýna. A rovnou z filmu jsme se s úsměvem na tváři přesunuli do dalších pohádek našeho dětství v HK – Disneylandu!
Program jsme měli opravdu nabitý a není zcela možné toto téma písmem pojmout, ukončila bych proto své rozjímání myšlenkou vytesanou na tabuli při vstupu do Disneylandu HK, která se mi vryla do paměti a kterou budu mít již navždy spojenou s výletem do HONG KONGu: „Here you leave today and enter the world of yesterday, tomorrow and fantasy.“
———————————————————————————————————————————————————————
Ale jak by mne jistě brácha hbitě doplnil citací z knihy Paula Coelho Alchymista: “Nezapomeň při tom ani na chvíli na ty dvě kapky oleje na lžičce!“ (jen pro nás zasvěcené;)
