Takový pocit mám vždy, když se každý víkend vydávám prodírat davy k břehu Vltavy. Vyzbrojena stylovým proutěným košíkem, nad kterým jsem se ve 12 letech, když jsme se sestřenicí každá ten svůj dostaly od naší babičky k Vánocům, ofrňovala, ale co přišly do módy farmy na Náplavce jsem ho zase pěkně oprášila a pyšně se s ním procházím, vědoma si své vlastní „proutěné“ důležitosti.
Proutěný košík je na sobotní Náplavku zkrátka nutnost, stejně tak jako kamenný hipster výraz a cool vzhled. S tím prvním mívám velký problém, protože většinou mne všichni znají jako upovídanou – co na srdci, to na jazyku – poletuchu, která je vše, jen ne kamenně vážná, natož pak vlažná. Ale když se občas zadívám do blba a jen zlehka přiotevřu pusu, čímž zamezím mé věčné mluvě, vyloudím ten kýžený vážený výraz a cool vzhled jednou ranou. Zbytek obstarají velké sluneční brýle a rudá rtěnka.
Ke vzhledu samozřejmě nutně patří také stylový vohoz. Vlastně pro všechny platí, že „bez stylového vohozu, na Náplavku nelezu.“
Po vzoru všech současných módních hipsterů, retro maniáků či vintage people (osobní rozřazení, pozn. redakce;), je potřeba být tak nějak zajímavě oblečen. Vše má samozřejmě působit co nejvíce ledabyle, možná i mírně sežvejkle, aby to podtrhlo to pravé retro, třebaže je to i historický kousek (mrkváče po mámě), jenže vše se to vlastně jen tak tváří, většinou totiž tyto hadérky stojí majlant a visačky září novotou až se lesk odráží od hladiny Vltavy.
Ledabyle a v duchu „je mi to vlastně jedno“ musíte na Náplavce působit tak nějak celkově a pořád. Všichni „jakože právě vstali z postele“, ale hlavně nepřiznat, že mít tak nadýchané a umyté! vlasy, žádné kruhy pod očima, růžovoučkou pleť samozřejmě bez nánosů make up (u dívek se totiž povoluje jen výše zmíněná rtěnka), dá po páteční party sakra práci. Řeším to tak, že chodím kalit spíš v sobotu! Vypadat co nejvíc fresh a přirozeně mi i tak v koupelně zabere minimálně půl hodiny, ale jakože se taky tvářím, že jsem právě opustila pelech a je mi to vlastně jedno.
Pak už přejdeme k samotnému nakupování. Do košíku se totiž na Náplavce nehodí dávat jen tak něco. Takže v první řadě nesmí chybět luční kvítí, dodá barevnost a dává všem na odiv, že prostě milujeme přírodu in nature. Poté rozhodně nějakou bio záležitost, ale samozřejmě pouze ve vkusném obalu, takže dejte za vděk domácím marmeládám, homemade šťávě anebo chutným paštikám. Občas dospod nacpu domácí škvarky, jenže to se zas tak nenosí, protože je to v rozporu s moderním zdravým životním stylem, kdy si vlastně všichni hlídají Éčka, naopak „vlní“ nesmyslně sacharidy a „takové tučné blafy by už přece nepozřeli“.:-) Nic naplat, chutě jsou chutě a já se s chutí ještě vrhám k vínům. Stylově nejdříve degustuji, poté kupuji. A rovnou celou láhev. Nebo klidně dvě.
Pak už se jen pozdravit se známými, pochlubit se svými „náplavkovými úlovky“, naaranžovat je tak, aby fotka naplněného košíku vypadala jak z katalogu a byla hodna pinu na Pinterestu, a jít domu. Po celé této dopolední taškařici jsme vyšťaveni víc než po předchozí probdělé party noci, takže do další soboty máme co dělat!
Je pátek – dnes zůstávám doma a až mne zítra potkáte na Náplavce, neříkejte mi prosím hlavně žádné aprílové vtípky, aby mi ten hrozně cool kamenný a vlažný výraz, po kterém už léta letoucí prahnu, vydržel co nejdýl! 🙂
