Můj brašulín Pavlík má zítra svátek. Chápete tedy dobře, že se jmény Petra a Pavel jsme to vzájemné propojení měli tak nějak předurčeno už od začátku. Kdo mne zná, moc dobře ví, že mám se svým sourozencem velice blízký vztah – je to můj nejlepší kamarád, má největší láska, spřízněná duše, má radost a pýcha! A bylo tomu tak odjakživa. Naše první setkání sice proběhlo malinko ve stresu, jelikož jsem ho prvně spatřila, když ho mamka kojila a s brekem jsem volala: „Mami, co Ti to ten kluk dělá?!“ (vidíte, že už ve třech letech jsem byla velice bystrá, protože jsem moc dobře vnímala, že budeme mít chlapečka;). Po prvotním šoku jsem ale získala toho největšího parťáka do života! Vzala jsem ho pod svá sesterská křídla, starala se o něj a chránila ho, sledovala okem staršího sourozence a nikdy na něj nedala dopustit.
No, jedno období jsem na něj teda byla i pěkně drsná. To, když jsem po něm chtěla, aby víc uklízel. Ale spíš než by byl Pája nepořádný, šlo o mou uklízecí obsesi, která se mne drží dodnes. Navíc mi záhy došlo, že si na něj nemohu příliš vyskakovat, když už mne začínal pěkně přerůstat. Taky mi asi nemůže zapomenout, že když jsme s rodinou v dětství jezdívali v létě za babičkou na Slovensko kolem Tatralandie, téměř vždy jsem se z bůhví jakého důvodu snažila sabotovat návštěvu tohoto aquaparku. A jelikož jsem byla starší, bylo většinou po mém. Po mém bylo v dětství vůbec dost často. Lyská babička vždy vzpomínala, jak když jsme byli malí a já řekla, že prostě jíst nebudu, odložil příbor i Pája a prostě se nejedlo. Dnes bych při naší společné vášni k debužírování docela chtěla vidět, jak zrovna my dva odkládáme vidličky a nože. 😀
V dětství jsem pro něj vymýšlela zábavné hry a bojovky, v pubertě jsem ho brávala na první R´n´B diskotéky na Štvanici, místo Tatralandie, jsem ho později vzala do italského zábavního parku Gardaland, rok co rok společně jezdíme na filmový festival v Karlových Varech, na dovolené či výlety, máme společné přátelé i známé a přežila jsem dokonce i odluku během jeho studijního pobytu v Hong Kongu. Měla jsem prostě neskutečnou kliku. Vždyť kdo může říct, že má někoho takového po svém boku, navíc když Krev není voda!
Nutno ještě říci, že se naše role už dávno obrátili a ten rozumnější, který se stará, je Pája. Zvláště pak když sem tam musí zpacifikovat svou rozjetou sestru divoženku anebo jí permanentně dělat přítele na telefon. 🙂
Milý Pavlínku,
všechno nejlepší k Tvým jmeninám. Pořádně to v Karlových Varech oslavíme. Pamatuj, že nezáleží na tom, kam se vypravím. Tvé srdce je ve mně – bije s mým.
Mého bráchu nosím nejen v srdci, ale i na triku! 😉
S bráchou to byla láska na první pohled, která trvá už 28 let! 🙂
