Znáte to všichni, přijde to jako rána z čistého nebe a člověk neví, co dál. Jinak tomu není ani u mně. Takže po první šoku jsem ani slzu nemohla uronit, nechtěla jsem nikoho vidět, ani s nikým mluvit. Pak přišla fáze obklopení se těmi nejbližšími a spekulování, vylívání si srdíčka (ač to u mne zpravidla není standardní, obyčejně funguji spíš já sama jako vrba), pak už dojde i na slzavé údolí a propadání panice, co bude dál (ono i ty myšlenky na sebevraždu se docela reálně v jednu chvíli vryjí do mysli). Fáze smutku začne střídat fáze naštvanosti. Na něj, na sebe, na celý svět. A to už je jen krůček k tomu začít se sebou něco dělat. Tomu však ještě předchází fáze promluvit si s někým nezaujatým. Jelikož mám jak víte ezoterické sklony, došlo na léčitelku energií, numeroložku, kartářku a dokonce i na jednoho partnerského psychoterapeuta. 🙂 Všichni vás samozřejmě přesvědčují, že je to to nejlepší, co vás mohlo potkat a že brzy bude líp. Na chvíli se vám uleví, ale beztak občas propadáte strachu, co když tomu tak nebude.
Pak přijdou vtipní kamarádi a poradí vám seznamku, abyste přišli na jiné myšlenky. Psaní s jinými týpky vás možná na čas rozptýlí, ale na randění ještě vůbec nemáte ani pomyšlení a navíc beztak stejně brzy zjistíte, že tam v daném věkovém intervalu najdete povětšinou jen pacholky, kteří by si chtěli pouze užít. Doba je zlá. Věci se neopravují, ale vyhazují. Stejně jako vztahy, protože každý dává přednost zábavě anebo jen čeká, až se objeví něco lepšího, novějšího, neokoukaného. Já jsem ale ekolog a zastáncem recyklace. 🙂
S recyklací souvisí i další rada jednoho mého vtipného kamaráda: Lovit ve starých vodách svých Ex. Ehm, díky nechci (vše s láskou předáno dál). Anebo „povzbuzující“ rada mé kolegyně: „Špatné načasování, v Tvém věku, kdy se všichni berou anebo prožívají šťastné období s narozením miminka, máš k dispozici jen mladé koloušky, kteří ale ještě nechtějí hnízdit anebo budeš taky muset někoho někomu jinému ukrást. Jo, kdyby Ti už bylo po čtyřicítce, tak to je jiná, to už se ty šťastné páry začnou pomalu rozvádět a je vyhráno.“ Ehm, děkuji, koloušci se mi sice líbí, ale užito už mám dost a zloděj nejsem. Protože, kdo krade, do pekla se hrabe. 🙂 Jsme zase u té ezoteriky, karma koná.
„Každý čin, ať dobrý, nebo zlý, každá myšlenka, slovo, vyzáří do prostoru, opíše kruh a vrací se zpátky do bodu, odkud vyšel. Toť karma.“
Pak už se pomalu blížíte do fáze pěstění sama sebe. Těla, mozku, duše. Takže vytáhnete všechny své motivační knihy, zápisky, články, karty, ezoterickou literaturu, filmy, najdete si tématické přednášky, internetové příspěvky, semináře, koupíte si antistresové omalovánky, stresem často i zhubnete. Pomalu začnete sportovat, ač vám někdy dělá potíž vylézt i z postele. Toužíte se obklopit inspirativními lidmi, chodit na zajímavá místa. Někdy to jde ztuha a po menších krůčcích, ale v dané situaci i malý krok pro člověka je velkým krokem pro jeho duši. 🙂
Nesmí se však vynechat i ta otravná praktická fáze dělení společného majetku (pokud jste se již do něčeho společného stačili uvrtat) a to bývá docela oříšek, protože na to už v záplavě emocí není vůbec kapacita a především to bývá někdy docela hodně složité. Takže se často stává, že dva lidé musí pod jednou střechou nějaký ten čas strávit než dojde k výslednému konsensu a to může být ještě dlouhá společná cesta (jak trnitá to už záleží na obou aktérech a jejich vzájemné inteligenci a empatii).
Nejlíp člověka poznáš, až když se s ním rozcházíš.
Já jsem nyní před branami fáze, kdy se začínám rozkoukávat, otrkávat, sbírám informace, hledám si, co se ještě naučím, kam se podívám, co si přečtu a kde vůbec začnu. 🙂 Dovolenou na pročištění hlavy už mám za sebou, první náznak pohybu taky. Jde to pomalu a je to náročné, ale čas je opravdu nejlepší lékař a už teď vidím, že z těch ošklivých dnů a nocí už občas vysvitnou momenty, kdy se zasměji, dobře pobavím a že těch momentů pozvolna přibývá a i když jsou to zatím třeba jen záblesky, věřím, že se časem promění v celé dny a krásně prosněné noci (teď mám totiž ještě občas noční můry, třeba že dané slečně propíchnu hlavu o plot nebo že skáču z desátého patra paneláku). 😀
No, ono se to poddá. 🙂 Někdy je sice těžké pomyšlení, že zatímco vy tu krokujete, abyste si aspoň malinko ulevili, druhá strana se bez výčitek a v euforii na maximum baví a užívá, ale stále platí, že co Tě nezabije, to Tě posílí. A hlavně, ano – stále je tu ta KARMA! Nikdy na to nezapomínejte a nechte občas pracovat vesmír! Ony i ty rozdané karty někdy mluví jasně. 🙂
Vaše odhodlaná P.
PS1: Neopomeňte určitě také zaručené fáze křičení, trhání, pálení, nadávání, protože i tak se vám občas o samotě uleví. Na druhou stranu ale vysílejte lásku a buďte přející, protože se vám to brzy vyplatí. Láska umí víc! 😉
PS2: Za žádnou cenu se však do ničeho nenuťte, nenechte se zmanipulovat ani tlačit. Buďte zkrátka sví a snažte se to všechno ve zdraví přežít! 🙂
zdroj: YouTube
