Tak jsme započali rekonstrukci. No, nebudu Vám tu povídat, jak velká je to zábava a že všechno jde jak po másle, ale stále nás drží nad vodou myšlenka, že si to zkrátka uděláme hezký a podle sebe a bude to jen a jen naše. Už teď jsem na nás docela pyšná, protože spustit celou tu mašinérii s koupí nemovitosti a následnou rekonstrukcí, chce docela velkou dávku odvahy a především pevné nervy. Ale už jsme prostě zkrátka v tom, není cesty zpátky a my se těšíme jak malé děti.
Zatím to zvládáme celkem obstojně a v podstatě samostatně, i když už jsme teda o víkendu museli povolat „tchýňáka“ z Moravy (přece jen sám zrekonstruoval celý byt, postavil 2 garáže a opravil chatu), aby nám s něčím poradil a uklidnil nás, že to prostě půjde. Horší už to je se stavaři, kterým stále vysvětlujeme, že „To nejde!“ rozhodně nechceme slyšet a že se neptáme, ale oznamujeme „Tak to uděláme!“. Oni se nás na druhou stranu zas moc neptají na smluvené finance a oznamují navýšení cenové kalkulace rychlostí Usaina Bolta.
Jsem už dokonce ve fázi, že koupi nových džínů přepočítávám na m2 kachliček, které bychom místo nich mohli pořídit. 🙂 Což u mne – vášnivé shopaholičky – je naprosto nový rozměr. Poslední dobou totiž neřeším skoro nic jiného než dlažbu, příčky, elektroinstalace, indukce, kuchyně a záchody. 🙂 A jelikož se mé shopaholičství z hadrů rozšířilo i na nábytek a doplňky, čeká mou peněženku docela slušné provětrání. Ale co. Pokud by náhodou na něco nezbylo, můžu holt vždycky začít rozprodávat svůj nekonečný pestrý šatník, konečně bychom navíc měli také více prostoru a mohli se v bytě hnout. 🙂
Je to prostě zážitek a na celý tenhle kolotoč budeme jednou určitě ještě vzpomínat, ať už s osypkami či úsměvem na rtech. Ale teď už musím letět, jdu si spočítat své páry bot, abych věděla, zda se mi do té nové šatnokomory všechny vejdou.
Vaše toho času designérka, architektka a projektantka P.
