Také se tak neradi zbavujte svých retro kousků, které pro vás mají nostalgickou a tak vysokou osobní cenu, že byste se jich za nic na světě jen tak nezbavili?
Já jsem takto našla své milované MJ triko, které jsem nosila snad celá 90 léta, a vůbec mi tenkrát nevadilo, že je pánské a že bych se do něj vešla nejmíň dvakrát! Protože na něm zkrátka byl vyobrazen Michael Jackson! A to samo o sobě pro mne v době, kdy jsme se všichni učili tančit moonwalk a lepili si prsty bílou náplastí, mělo neskutečnou hodnotu.
(zdroj)
Při velikonočním úklidu u mých rodičů na mne zmiňované tričko vypadlo ze skříně. Nutno podotknout, že již značně „jeté“, jelikož ke konci devadesátek, kdy už mi pomalinku začalo docházet, že – Michael ne Michael – v triku zkrátka vypadám jako bych jej podělila po starším bráchovi, rozhodla jsem se ho tenkrát začít využívat alespoň na spaní.
Takže TOHLE tričko, které už opravdu pamatuje svoje, jsem při jarní debordelizaci našla a přesto jsem nebyla schopna ho jen tak vyhodit (a to ani dát do „pytle na charitu!“). Místo toho jsem ho uloupila a místopřísežně jsem mamce prohlašovala, že ho prostě ještě vynosím. U sebe doma jsem ho strčila do pračky, vyprala, aviváží provoněla, po usušení se nestačila divit jeho změněnému tvaru, ale stále odhodlaná si s ním ještě něco počít.
Vzala jsem teda nůžky, vygooglila všechny možné Asiatky, které se na svých youtube videí věnují návodům, jak z obyčejných pánských triček udělat nositelnou stylovku. Šmikla. Šmik, šmik. A ustřihla rukávy!
Nebudete mi věřit, jakou radost mi ty dva jednoduché střihy udělaly. Tričko je zachráněno! A k takovému koženému křiváku s ním ještě, jak by řekla má babička, udělám parádu.
Takže, lidi, recyklujte po svém a važte si svých cenných skvostů.
PS: Až mne v něm na ulici potkáte, pochvalte mi ho prosím. Vždyť vy víte, jakou má pro mne cenu! 😉
