Vždycky jsem byla spíš líbivá než hezká. Z táborů jsem si sice vozila trofeje z Miss kemp, ale spíš než by to v mém případě vypovídalo o jakési kráse, šlo o sympatie a taky že jsem díky zapamatovatelnosti a vyřídilce byla vidět všude. Taky jsem bývala dost vtipná. Bohužel s věkem ten prapůvodní ryzí humor člověka malinko opouští, přesto se stále než být jen hezká, snažím být vtipná a taky moudrá. Haha. 🙂
O nápadníky jsem tak nějak nikdy neměla nouzi. Je tedy pravda, že povětšinou se mezi mými ctiteli objevili týpci, kteří byli tak trochu něčím divní a to se mne celkem drží dosud. Pamatuji si, že když jsem chodila na základní školu, jeden hoch se kvůli mně připoutal dětskými policejními pouty k topení a klíček snědl. Dělal to na protest, abych si ho všimla a zašla za ním na toalety. Co měl v plánu dál nevím. Prostě blázen.
Na střední škole do mne byl doslova fatálně zamilován můj spolužák. Mé city k němu však byly vždy čistě platonické. Taky byl divný, ale já jsem už tenkrát byla divoženka, takže jsme si celkem rozuměli. Zatímco ostatní chodili na pívo k Parašutistům, my chodili na vínko a poslouchali šansóny. Prostě jiní. Spolužák mi psával milostné dopisy, které mi chodily domů poštou do kaslíku. Když jsem byla nemocná, poslal mi i CD Hapky a Horáčka a v zimě přinesl – jak Maruška od měsíčků – jahody.
A když jsme se pak po střední škole leta letoucí neviděli, jednou takhle přijde moje mamka z ranního venčení – bylo to zase v zimě, sníh byl všude – a už od dveří se mne táže, kdo že mi to zanechal ty „stopy“ ve sněhu?! Nechápala jsem, vykoukla z okna a přes celou naší ulici i dál jsem viděla na zasněžených kapotách aut srdíčka a vzkazy pro mne (bohužel si neodpustil uvést i příjmení, takže na mne sousedi ještě hodně dlouho koukali jak na exota). Hned jsem věděla, odkud vítr vane. Na posledním autě navíc stálo „Tvůj Hapka“. Romantik. Ke všemu se posléze přiznal a dnes se tomu smějem.
Obzvlášť se smějeme, když vzpomínáme na to, jak jeho maminka viděla naší ročníkovou fotku, na které jsem měla pěknou ránu (ten den jsem si sama ostříhala ofinu) a se sprásknutýma rukama zvolala: „Tak třeba bude aspoň hodná.“ 🙂 A to mi zůstalo do dneška!
Jsem prostě hodná, sem tam vtipná a docela chytrá blondýna, která se občas někomu líbí. 😀
Vaše líbivá P.
PS1: Holky, nelpěme tolik na kráse, je pomíjivá, vždy je lepší být spíš něčím zajímavá. Nebo být zkrátka EXOT-ická! 😀
PS2: Můj bývalý spolužák je již šťastně ženat a jeho přátelský intenzivní vztah k mé osobě na jeho duši a srdci nezanechal vůbec žádné následky! 🙂
S láskou věnováno vzpomínce na milovaného Petra Hapku.
zdroj: YouTube
